Výstava Terezie Rausové, Magdaleny Šimurdové a Sáry Wollasch. Kurátorkou výstavy je Viktória Citráková.

Výstava tematizuje tělo a mysl jako křehké objekty zkoumání osobní intimity, kterou autorky reflektují různými přístupy. Skrze různorodé média se snaží vztáhnout k otázkám objektivizace, estetické krásy, koloběhu života a smrti nebo antropomorfizace. Jejich přístup je založený na decentní poetice, minimalismu a zkoumání toxicity, jako výchozího bodu tělesnosti nebo metamorfózy.

Malířka Terezie Rausová často vztahuje svoje obrazy k mýtům a legendám. Inspiruje se v znečištěné přírodě a sci-fi románech. Osobní prožívání environmentálního žalu s určitou mírou cynismu promítá do velkoformátových neonových obrazů zamořeného světa bez lidí, kde rostliny mohou mluvit.

Magdalena Šimurdová se ve své současné tvorbě věnuje krajinným torzům a jejich adoraci. Naturální tvarosloví samorostů a pomíjivost času doplňuje estetickým vnímáním s inklinací k minimalismu. Zaměřuje se spíše na poetický detail, zamyšlení, drobnou nuanci.

Sara Wollasch zkoumá limity sochařství a performace. Dlouhodobě se věnuje tělesnosti a v její aktuální tvorbě směruje k objektům s performativními tendencemi. Pracuje se sklem, které morfuje podle záhybů na lidském těle, čím reaguje na přirozené nedokonalosti a kritizuje estetický ideál krásy.